Rozhovory s osobnostmi

14. 3. 2012 v 18 hodin se v NADARu představí se svými fotografiemi uměleckých aktů Gabriela Ksandr (rozhovor s autorkou). Promítne své fotografie a seznámí vás s profesionálními fígly při fotografování uměleckého aktu. Kromě ukázek fotografií vám zpříjemní večer poodhalením nových technik při focení a zpracovávání fotografií aktu ve Photoshopu. Registrace uvnitř článku

Co Vám přineslo v poslední době nejvíce tvůrčí radosti?

Nejvíce tvůrčí radosti mně přinesla práce na mém posledním autorském kalendáři aktu, který pracovně nazývám "pirelli", protože jde též o neprodejný, počtem limitovaný, exkluzivní kalendář, ze kterého se mohlo radovat jen několik málo vyvolených jedinců. Obě modelky jsou vynikající a tvořit s nimi bylo také o radosti, byl to opravdu požitek z práce.

Tvoříte a žijete na různých místech, jak jste na tom ve vztahu k Praze?

Měla jsem to štěstí poznat mnoho světových metropolí a díky svým toulkám s kamerou jsem mohla přijít městům takříkajíc "na chuť ". Mohu srovnávat a jednoznačně Praha vítězí, skoro se mi chce říct, takové to otřepané klišé, že mé srdce patří Praze. A je to tak Mé srdce patří Praze. Praha je díky své atmosféře, architektuře a také třeba hudbě, jedno z nejkrásnějších měst světa. Tvořím v Mnichově, v New Yorku i v Praze, ale Prahu miluji.

Český fotograf Ondřej Prosický získal v prestižní fotografické soutěži European Professional Photographer of the Year 2011 první místo v kategorii Krajina. Soutěž každoročně pořádá Federation of European Professional Photographers (FEP) a letos bylo přihlášeno dva tisíce fotografií nejlepších evropských fotografů z 28 zemí.

Ocenění Landscape Golden Camera 2011 získal Ondřej Prosický za emotivní snímek mlžného lesa Česko-saského Švýcarska a za pohled do kolonie hnízdících racků na pobřeží Falklandských ostrovů. Své snímky do Bruselu poslal na poslední chvíli, „Focení není atletika, aby se v něm soutěžilo, ale myslím, že je dobré využít každé příležitosti k prezentování své práce“ říká autor vítězné fotografie.

Do redakce Canonklubu se nám ozval jeden z našich čtenářů - fotograf a majitel autoservisu pan Jindřich Buxbaum a pozval nás na svou výstavu. Fotografie nás zaujaly a neméně jejich autor. Přinášíme vám rozhovor s ním a pozvání na jeho výstavu.

Kdy jste se poprvé setkal s fotografií?
S fotografiemi a fotografováním mne seznámil můj tatínek už, když jsem byl dítě a od té doby ji miluji.

Co vás na fotografování nejvíce těší?
Nejvíce mne těší zachycení toho daného okamžiku. Ve správnou chvíli zachytit to tak, jak to vidím a jak chci, aby to stejně jako já spatřili i ostatní. Fotografování mne těší jako záliba. Ale je to vlastně už taková moje vášeň.

Jaký používáte dnes fotoaparát?
Používám tělo Mark IV a Mark II. Canon, jak jinak.

Canonklub hledá další spolupracovníky, kteří si chtějí vyzkoušet a testovat fototechniku. Výsledkem vaší práce by měl být článek/recenze/komentář publikovatelný zde na portále Canonklubu. Ideální by byla vaše blízká dostupnost Prahy nebo Brna. Pokud máte zájem vyzkoušet si všechny novinky, těla, objektivy, blesky, stativy, batohy a jiné příslušenství, napište mi na e-mail: martin(tecka)kamin(zavináč)canonklub(tecka)cz

Beseda se koná ve středu 6. 10. 2010 od 19,00 hodin ve vinárně BRESTO, Štěpánská 31, Praha 1. Moderátorem besed je fotograf a hráč na didgeridoo ing. Jiří Heller, setkání pořádá Galerie WWG.CZ, společnost ZULU Group pro vás chystá video záznam z těchto besed, ten budou mít k dispozici také registrovaní čtenáři Canonklubu. 

Antonín Malý - člen Asociace profesionálních fotografů ČR a od roku 2005 také držitelem Qualified European Photographer - certifikátu umělecké a profesionální kvality, prestižního titulu v zemích EU.

Marie Borenstein představila v galerii NOSTRESS v Praze  výstavu svých fotografií MUSICAL MEMORY. Při pohledu na její obrázky na nás vydechly samy tóny jazzu. A tak jsme se rozhodli požádat ji o rozhovor. Přivítala nás ve stylovém domě na Zbraslavi a s nenucenou samozřejmostí si s námi  při snídani, nad borůvkovým koláčem a čajem, povídala o sobě, o světě, o fotografování a o životě.

Byla výstava MUZICAL MEMORY vaší první výstavou u nás v Česku?

Ano.

Kdyby se Vás  někdo zeptal, abyste vy sama popsala své fotografie, co byste mu odpověděla?Mají vaše fotografie jména?

Oh la la. Můj pohled na život jsou moje obrazy, někdy v pohybu , někdy jen tak v klidu. Toto jsou všechny “moje tváře “.

Kam se chystáte v nejbližší době a proč právě tam?

Kde a kdy začala Vaše cesta za fotografií a co rozhodlo, jakýsi první impuls – velký třesk?

Moje cesta za fotografií začala asi už mým narozením, přestože první fotku jsem udělal až o 20 let později. Ještě s dudlíkem v puse mi rodiče brali na výlety do přírody a ve 3 letech už jsem měl procestovanou prakticky celou českou Republiku. Cestování a láska k přírodě mi vydržela až do teď a silně pochybuji, že mě někdy opustí. Ve 20 letech jsem se s kamarádem vydal na 3 měsíční cestu po Austrálii a poprvé v životě pocítil touhu přivézt z tohoto dobrodružství více než jen vyprávění. Hned po návratu jsem pořídil digitální zrcadlovku a opravdu nastal „velký třesk“. Kouknul jsem skrz hledáček a věděl jsem, že focením se chci živit. Říká v našem  rozhovoru Petr Stránský, fotograf přírody.

Rozhovor s Františkem Štaudem, fotografem, cestovatelem, publicistou, docentem Univerzity Karlovy, farmakologem, vysokoškolským pedagogem, manželem jedné, otcem dvou, vedl Martin Kamín.

Jak se ti podařil sladit program vědce s programem fotografa?

Posledních 15 let mi naprosto vyhovuje. Dvě zcela odlišné profese, plus pár koníčků ke svému životu potřebuji, abych nevyhořel. Občas se samozřejmě stane, že musím dodělat nějaký vědecký projekt a současně větší fotografickou zakázku. To pak toho moc nenaspím. Ale podstatné je, že mě musí obojí bavit, a to zatím platí pro obě profese.

Rozhovor s Marianem Mattou připravila Irena Kamín Chloubová, všechny fotografie (c) Martian Matta, jen připomeneme, že MM fotografoval dlouhou dobu fotoaparátemCanon Pro S1 a nyní Canon 5D mark II.

Byl jsi na World Press Photo v Karolinu? Co snímkům říkáš?

V Karolinu jsem nebyl, výsledky WPP jsem viděl. Je to prostě klasický průřez zásadními událostmi roku, spousta dobrých fotek, některé méně dobré. Ale spíš převažuje skvělý zážitek, v řadě okamžiků velmi silný, i když člověk o zobrazených událostech nemá víc informací, než právě ty fotky. Vím, že to asi formuluji velmi obecně, ale na detailní rozbor subjektivních dojmů není dost prostoru.

A když to srovnáš s výstavou National Geographic?

15 let pracoval jako reportér, fotograf a editor v nejrůznějších médiích včetně MF Dnes, týdeníku Vlasta, Harper´s Bazaar. Jako dramaturg a režisér publicistických žánrů spolupracoval s Českou televizí, v posledních čtyřech letech byl šéfredaktorem časopisu Fotografie magazín.

Hostem CanonKlubu je: Richard Guryča, fotograf, vydavatel

Richard se v tomto rozhovoru prokázal jako milovník fotografie schopný vnímat ty nejdrobnější nuance. Viděl tisíce fotografií, v rámci profese zpovídal řadu fotografů, hovořil s nimi o tajemství, jehož odhalení je podle jeho názoru věcí instinktu, talentu a píle.

Richard Guryča (vlevo) s kameramanem a fotografem Vladimírem Holomkem. Snímek je z natáčení profilu fotografa Tomkiho Němce pro pořad Artmix, foto: Tomki Němec

Nehraje si přitom na gurua a zachovává si skromný a pokorný odstup. Věříme, že v tomto rozhovoru najdete odpovědi na spousty otázek, které se vám jistě denně rodí v hlavě, když si vnitřně je tak pro sebe hodnotíte své práce.